(Kotlár / Krajánek )

1. Láska tvá, žárem spoutaná,
dává víc, než sama dostává.
Už víš, jak chutná zrada zlá,
tělem i duší spoutaná.

2. Pláčeš dál, zkoušíš odejít,
láska zlá, už nemáš pro co žít.
Už víš, jak chutná zrada zlá,
tělem i duší spoutaná.

RF: Falešný plány jsou, teď křičíš, noc tě hlídá.
Necháš se vláčit tmou a k ránu sama zůstáváš.
Falešný plány…
…sama zůstáváš.

3. Ptáš se snů, kam láska odchází,
prachem dnů, tvou bolest provází.
Spálí tě navždy zrada zlá,
tělem i duší spoutaná.

RF: Falešný…

Solo kytara:

RF: Falešný…

(Kotlár / Krajánek)

1. Zahalen mlhou kráčí, pochmurnou krajinou.
Zvěř co se vodou smáčí, stejně žízní zahynou.
Stromy se samy kácí, pod jeho pohledem,
z nebe padají ptáci, na rozpálenou zem.

2. Všude kam vkročí, tam střídá hrůzu děs.
Do jeho krutejch očí,se snad sám ďábel vnes.
Míchá v drápech smrti, karty života,
a Sáru dívku nevinnou, chce držet v temnotách.

RF: Má jí Asmodeus mít,
ve světě duchů bude žít.
Ta dívka s tváří nevinnou,
nezachrání už duši svou.

X: Nocí probdělých se ptáš, proč živá zůstáváš,
když z lásky zbyl jen dým, těm nocím probdělým.
Proč obchází tě trápení, klid duše v bolest promění,
a nedá v klidu spát, sám ďábel má tě rád.

Solo kytara:

RF: Má jí …

…víc už duši svou…

(Šobíšek M. / Krajánek)

1. Ztrácíš se do šera, jak vítr odlétáváš,
dobře vím, že já teď nejsem tvůj poslední.
Jen prachy miluješ a mě pak nepoznáváš,
sbalím se radši dřív, než den se rozední.

RF: Vypadnu radši hned, než zboříš mi můj svět,
v hospodě na lásku si dám…
Načni tu flašku, co má čtyřikrát rudej květ,
teď už zas chvíli chci bejt sám.

2. Žiješ jak příšera , co za mařeny spává,
s každým , kdo ukáže kapsy naditý.
Já už tě nechci znát, jo to se taky stává,
i v lásce bejvá to někdy dost složitý.

RF: Vypadnu…

Solo kytara

3. Před hradbou panáků na život nadávám,
zvětralým pivem smáčím hrdlo zpařený.
Růžovou budoucnost už si nenalhávám,
v tichosti proklínám sví plány zmařený.

RF: Vypadnu…

(Kotlár / Krajánek)

1. Na křídlech holubů, se tvé vzpomínky tam do skal vytrácí.
V té hlouby prokletí, vítězný škleb se z tváře ďábla neztrácí.
Chtěl bys být jako dřív poctivej,
zpovědním tajemstvím nehýbej!

2. Na křídlech holubů, odlétá i dávný zákon mlčení.
Na tváře zrazených, usedá teď pachuť tvého loučení.
Nadešel soudný den pro tvůj čin,
duši tvou zahalil temný stín.

RF: V zákristií, pod zneuctěnou sutanou,
mrtví ožijí a vládci temnot povstanou.
Dáš duši svou, na oltář hříchů přibitou,
a čekáš na svůj soud, už nezbavíš se těžkých pout.

Solo kytara:

3. Na křídlech holubů, odlétá i touha strážných andělů.
Když výstřel do ticha, rozeznívá zvony prokletých kostelů.
Nezbývá mnoho slov pro tvou čest,
teď už víš, za zradou přichází trest.

RF: V zákristií…

Solo kytara

(Krajánek/Krajánek)

1. Znáš, že když z očí padá déšť
a jen bolest vládne v nás,
něco krásný asi končí.

2. Pláč neutiší trápení,
jenom dává znamení,
že se láska s tebou loučí.

3. Nech to spát, kolik nocí byl bys sám,
kdybys čekal na zázrak,
že se všechno jednou vrátí.

RF: Láska jak had se plazí, začínáš se bát.
Dávno víš, že tě k zemi srazí,teď když ji máš rád.
Falešnou hru s tebou chtěla hrát.

4. Sny se jako pára rozplynou,
city v lásce zahynou,
zbyde popel z toho snění.

5. Jsou chvíle těžký to už víš,
na návraty nevěříš,
horká krev ti v žilách pění.

RF: Láska jak…

Solo kytara:

RF: Láska jak…

(Kotlár / Krajánek)

1. Bloudění, zlý sen pokaždý svítáním končí.
Probuzená, protřeš si rukama ospalý oči.
Nad ránem vidíš svoji tvář
a v noci nevíš, co jsi zač!

2. Trápení, každý večer ti svazuje spánek.
Krutej hřích, mizí až v krvavě zarudlých ránech.
Den už končí, zas přichází noc.
Nad tělem tvým vládne jiná moc!

RF: Upíří tanec svádí z náruče bledých pánů,
přijímáš věčné mládí, krev liješ do pohárů
a z květu černé růže už cítíš jenom síru,
kdo za to všechno může,královno netopýrů ?

3. Život tvůj, nespoutá prastaré kyvadlo času.
Chvíli stůj, ve hvězdách na nebi nehledej spásu.
Normální život chtělas žít,
bránu času prolomit!

RF: Upíří tanec…

Solo kytara:

RF2: Kyvadlo času bije, nedá ti zapomenout,
do snů se stále vracíš, v spásu duše nevěříš.
Nosíš kus historie po celá staletí,
s půlnocí tělo ztrácíš, jsi její obětí…
…a čas běží…

(Šobíšek M. / Krajánek)

Intro: Pod kopyty sténá stará zem,
z křížových výprav spálená.
Chci aby můj Bůh teď vládl všem,
však touha je k činům vzdálená.

1. V prachu pod chrámem ve Svaté zemi,
pod tíhou zloby z dávných let,
strnulí časem, mezi všemi,
procházím ten divný svět.

2. Přesycen touhou hladových vlků,
tak jako vampýr saju lidskou krev,
přehlížím stovky podřízlých krků,
vše konám pod křížem na zádech.

RF: Toužím žít a slavit své vítězství,
boha svého ctít a psů se nebát,
mám pro svůj cit dobrý lék.
Pohanům dám pekelný království,
rukou mou stává se tráva rudá,
kříž ochrání duši mou.

3. Náhle mě bolest k zemi srazí,
do prachu bořím svoji tvář,
pramínek krve na prsou mrazí,
z dáli se blíží jasná zář.

4. Slunce se schovalo do rudých peřin,
právě jsem vyšel smrti vstříc,
z života zbývá jen pár posledních vteřin,
řeknu jen sbohem a víc už nic.

RF: Toužím…

Solo kytara:
RF: Toužím…

(Šobíšek M. / Krajánek)

1. Jako plamen hoříš, svoji tvář máš schovanou,
jako růže tiše uvadáš.
Ve snech zlých se boříš, malou duší bezbrannou,
že tu stojím s tebou nevnímáš.

2. Vlasy tvé ti hladím, lehce svírám ruku tvou,
tvář ti smáčím vodou studenou.
Davy lidí stojí, jako smečka vlků řvou,
že jsi byla jiná nechápou.

RF: Byla jsi tak krásná a to je velký hřích,
s ďáblem jsi se musela prý znát.
Vina byla jasná, než napad první sníh,
musela jsi na pranýři stát !

3. Jako plamen hoříš, ani mě už nepoznáš,
odcházíš a možná víš už sví.
V dějinách se boříš, lidem odpuštění dáváš,
po staletí to svatý poselství.

RF: Byla jsi…

(Kotlár/Kotlár)

1. Začalo to jako s každým nejdřív z frajeřiny,
popíjel jsem rum a pivo k tomu zelenou,
jak jsem mohl tenkrát tušit tuhle velkou změnu,
že když to nemám,tak nemůžu žít.

RF: Zelená,zelená,rum a zase vodka,
pátý pivo to je paráda.
Nečekám,nečekám,až mi ten mok zteplá,
pijte rychle ať nám pěna nepadá.

2. Když se takhle v pátek sejde naše velká parta,
bez ohledu na peníze začne se hned pít,
pokecáme o životě,z žalu začnem chlastat,
když to trochu přeženeme,chce se nám i blít.

RF: Zelená,…

Solo kytara:
Do hospody často chodím hasit svoji žízeň,
po patnácti k pípě lehnu nemůžu už vstát,
kámoši však zachovaj mi i tak svoji přízeň,
vždycky někam odtáhnou mě a nechaj mě tam spát.

RF: Zelená,…

(Kotlár/Kotlár)

1. Jo to už je dávno a mraky stejně táhnou,
to jsem byl mrňavej skřet.
To tátá vzal mě s sebou,říkal mi jen se neboj,
život je pes a tak jsem šel.

2. Já tenkrát velkou žízeň měl,
o chlastu nic jsem nevěděl,
to vím až teď.

3. To bylo všechno dávno, a noci končí až ráno,
a teď tu jsem zlitej jak mech.
Nohy i ruce slábnou,v krku mi mandle sládnou,
už vím kam jít a to teď hned.

Já zase velkou žízeň mám.

RF: Že jsem blázen přiznávám,
to že tu takhle piju sám,
a že si holek nevšímám,
vem čert.

Solo kytara:

RF: Že jsem…

4. Střízlivej nejsem dávno,proklínám každý ráno,
a kašlu vám na celej svět.
Dokud se pivo točí,potom mi jenom stačí,
bejt zlitej jako kapradí.

Já zase velkou žízeň mám.

RF: Že jsem…

(Kotlár/Kotlár)

1. Zabili jsme lásku,jak se to mohlo stát,
já miloval jsem tebe a měl tě k smrti rád.

2. Zabili jsme lásku,vím už je to tak,
snad spadla jen do trávy,jako mrtvý pták.

3. Zabili jsme lásku,pomoc může snad,
jen malá dobrá víla,nebo velký mág.

RF: Lásko,ač věčná zdáš se být,
tvoje doteky a teplo můžou jednou odejít.
Lásko,já chci tě napořád,
proto neodcházej ještě,vždyť já tě mám rád.

4. Zabili jsme lásku,vím už je to tak,
vinu máme oba,nebo jeden z nás.

5. Zabili jsme lásku,to znamená krach,
ani jsme nechtěli,a dítě přines čáp.

6. Zabili jsme lásku,ale proč žít jen tak,
máme přece dítě,tak potáhnem to dál.

RF: Lásko,…

RF: Lásko,…

Solo kytara:

RF: Lásko,…