(Kotlár a TNS)

(Kotlár / Krajánek)

1. Démon moci v drápech tě svírá,
duše tvá je černá díra,
ukrývá se v nás, slyšíš boží hlas.
Pro víru kdo chce se soudit,
bez pomoci nocí bloudit,
nezastavíš

RF: …čas ti zbývá poslední, kolik nocí, kolik dní,
až se setkáš se zlou mocí,
budeš sama, bez pomoci.

2. Krvavá koruna , dav ruce spíná,
rudě se barví černá hlína,
zrůdu skrývá v nás, slyšíš Boží hlas.
V závoji víry ďáblu se daří,
taky tě dostali, krásná Máří,
nezastavíš

RF: …čas ti zbývá…

(Kotlár / Krajánek)

1. Zlá a temná zem, těžce dýchám, farář vodu světí.
Zdál se mi sen, že jsem vstoupil právě do podsvětí.
Bránou procházím sám,
a v ní strážce temnoty stál!

2. Sám a s úžasem, jenom zírám, v očích plameny pálí.
Snad je to jen sen, tady mě žádnej svatej neochrání.
Bránou procházím sám,
a v ní strážce temnoty stál!

RF: KERBEROS-tahle saň tříhlavá svoje zuby v krvi smáčí.
KERBEROS-oči značí posedlost a pohled k ohni stáčí.
KERBEROS-z tlamy jed zabíjí všechno živé co tu je.
KERBEROS-utíkám dokud mám ještě trochu naděje.

3. Dým prorážím, utíkám a v předu záchranu hledám.
Vím , už to vím,svůj život v sázku peklu nedám.
Bránou procházím sám,
v ní strážce temnoty stál!

RF: KERBEROS-tahle…

Solo: kytara

RF: KERBEROS-tahle…

(Šobíšek / Krajánek)

1. Jsi tak tajemná, tichá, záhadná,
úsměv čarokrásný máš,
když se na mě podíváš.

2. Hledám klidnej kout,chci tě obejmout,
moje city dávno znáš,
nedotknutá zůstáváš.

3. Když mě provázíš, jsi snad k nebi blíž,
já v ruce držím starý amulet,
který v sobě skrývá celý svět.

RF: A skály trhá, do dálek rozmetá,
mým osudem spoutaná
jsi svatá i prokletá / 2x

4. Cestu životem,hlídáš nocí, dnem,
ty jsi víla mého osudu, proč ?
Boha ptát se nebudu.

5. Stačí že tě mám, že tu nejsem sám,
tohle pouto zlomí jenom čas,
který ukrývá se někde v nás.

RF: A skály trhá, do dálek… / 2x

(Kotlár / Krajánek)

RF: Chvíli mám, pak vojska jdou, prolétám bouří zlou,
jenom chvíli anděl můj bdí nade mnou.

1. Kolik dní a nocí svítí ranvej pode mnou,
kolik hodin v oblacích, co srdce rvou.
Když se holka houpe v bocích s tváří nevinnou,
slzy vítr osuší, pak vojska jdou!

RF: Chvíli mám, pak vojska jdou, prolétám bouří zlou,
jenom chvíli anděl můj bdí nade mnou.
Jen on to ví, kde končí let, že nevrátím se nikdy zpět,
proč ta smutná dáma našla si hlavu mou.

2. Kolik hrůz a mrtvých očí nedává mi spát,
za tisíce životů, zlatý řád.
Až před bránou nebe budem každej tiše stát,
nebude už čas na návrat!

RF: Chvíli mám…

(Šobíšek M / Krajánek)

1. Nekonečné pláně buše v nás už zůstanou,
kdo z nás holka asi tuší bitvu prohranou.

2. Že je naše láska věčná to je velká lež,
lhala s mi do nekonečna tak si teda běž.

RF: Já už tě znám,jsi zlá ,ale krásná,
tak tě nechávám odejít zůstaň šťastná
2x

3. Já už vím co v sobě skrýváš umím v tobě číst,
faleš každý ráno snídáš jsi popsanej list.

4. Čekáš že ti lásku daj za mosty spálený,
že to bude pravej ráj,co tady ne Zemi?

RF: Já už tě… 2x

Solo: kytara

RF: Já už tě… 2x

(Kotlár / Krajánek)

1. Víš, jak měl jsem rád,
polibek tvůj, když šla jsi spát.
Krásný sen musel se zdát,
když ze rtů tvých jsem slova krad.

2. Teď vzdálená se láska zdá,
na duši stín po ní zůstává.
Pouze stín co nemá tvář,
že jeden z nás byl velký lhář.

RF: Mám, ještě kousek z tebe mám,
naposled své srdce tobě dám,
ale lásky stále ptám se, ptám.
Proč já si připadám jak sluha tvůj,
nádherná vílo, nečaruj,
stejně všechno končívá…

3. Víš jak chutná hřích,
já znal tvůj pláč i něžný smích.
Teď anděl v nás láme svůj šíp,
každému zvlášť že bude líp.

4. Teď vzdálená se láska zdá,
na duši stín po ní zůstává.
Pouze stín co nemá tvář,
že jeden z nás byl velký lhář.

RF: Mám, ještě kousek z tebe mám,
naposled své…

Solo: kytara

(Kotlár / Krajánek)

1. Jako poustevník časem sám teď se procházím,
za hradby minulosti svý sny dám,
na život můj teď padá stín.
S obrázkem tváře tvé denně usínám,
střípky svýho já do kapsy posbírám.

2. Letět do mraků, vidět z výšky svět bych si přál,
pod křídly ptáků tělo svý bych rozehřál.
S něžnou lehkostí, oknem tvým bych proletěl,
tak se neboj víc a přijmi chtivost těl.

RF: Odcházíš lásko má, v srdci žal zůstává.
Odcházíš někam pryč, obraz tvůj už je jen kýč.

3. Poslední polibek byl tak studený jako led,
tvé oči říkali, nějak bortí se náš svět.
Rty se ti nepohly, jen si čekala co bude dál,
týhle chvíle lásko vždycky jsem se bál.

4. Tak jsem zůstal sám, ty si zmizela jako dým,
pomalu procházím svým životem bláznivým.
Asi nikdy víc už tě nespatřím, tak se měj.
Pouta lásky mé už strhnul osud zlej.

RF: Odcházíš lásko má…

(Kotlár / Krajánek)

1. Za stromy, kde vítr tolik nefouká,
víla snů zkřehlé dlaně pofouká,
leží dívka malá schoulená a oči smutek halí,
zima zlá a studená jí mrazem spálí.

2. Krutých slov se chudák tolik bála,
po nocích zlých sama s pláčem stála,
byla každému jen přítěží a vinou každé hádky,
až z černých mraků zasněží, snad přijde do pohádky.

RF: Už sníh pokryl pláň a ty tiše spíš,
už bůh svoji dlaň vztáhnul k tobě blíž.
Už dál musíš jít cestou dalekou,
jiný život žít v dáli za řekou.

3. S úsvitem jí svíce žití dohoří
a trápení do hlubin ponoří,
kam až může dojít lhostejnost a bezcitnost těch lidí,
co v tváři svého dítěte jen utrpení vidí.

RF: Už sníh pokryl…

(Kotlár / Krajánek, Kotlár)

1. Tvář bledá děsem, temným stínům ustýlám,
démonickým lesem, chodím bezbranný a sám,
co mě čeká v půli cesty, ďáblovi nevěsty.

2. Dál svý tělo ploužím, rychle síla ubývá,
komu vlastně sloužím, když se slunce nedívá,
co mě čeká v konci cesty, ďáblovi nevěsty.

RF: Já už to pít nebudu, já zas vidím obludu,
já když vidím co vidím, tak vidím že nevidím.

3. Král temných lesů, teď mi úpis podává,
ze svatebních plesů tajemná hudba vyhrává,
tady končí moje cesta, byl jsem jenom jeden ze sta.

RF: Já už to pít nebudu…

(Kotlár / Krajánek)

1. Kužel světel, skřípot brzdy, náraz do těla,
odsouzení v nevinnosti, studená cela.
Šel jsi z domu, kvůli lidem, dělaj štvanici,
že prej nechtěj takovýho ve svý vesnici.

RF: Zase štěstí se ti vyhýbá, jiným se dává,
kdo tě znal před tebou utíká, ve strachu spává.

2. Plnej studu, slzy v očích, ze rtů teče krev,
zabít sebe, z mostu skočit, slyšet tichej vzdech.
Vstoupíš na kraj, koukáš dolů, vidíš hlubinu,
v duchu prosíš svoji milou, svoji rodinu.

RF: Zase štěstí se ti vyhýbá…

3. V novinách jen jedna věta, další sebevrah.
Neunesl tíhu světa, vždyť to nebyl vrah!!!

RF: Zase štěstí se ti vyhýbá…

(Šobíšek M. / Krajánek)

1. Lehkým krokem přicházíš,
ve svých očích něco ukrýváš.
Chci tě mít jen kousek blíž,
to už víš, vždyť mě lásko znáš.

2. Temnou noc prozáříš,
ale tvůj žár je pro mě mráz.
Srdce tvé uzamkla mříž,
a nás dva dělí pevná hráz.

RF: Na chvíle s tebou vzpomínám,
kde se láska ukrývá,
v kolika srdcích zůstává, schovaná.
Proč zapadlé slunce nesvítí,
teď už vím a dávno znám,
že jiným svůj jas rozdává.

3. Lehkým krokem odcházíš,
a je to zlý, když si skrýváš tvář.
Možná teď už taky víš,
kdo z nás dvou byl větší lhář.

RF: Na chvíle s tebou vzpomínám…

(Kotlár / Krajánek)

1. Tmou do neznámých dálek, na pospas osudům svým.
Plout a v mořích se vznášet, tajemná hudba tu zní.
Zachvátí i srdce tví, nedostupný království.

2. Nocí bez sluneční záře, ve dne pak uprostřed ní.
Snít o dobytí ráje v království vodním se smí.
Zachvátí i srdce tví, nedostupný království.

RF: Dál já mířím dál, cíl dávno znám,
spálenou tvář nastavím bohům svým. /2x

Solo: Kytara

3. Vítr se zvedá a sílí, ve vlnách probouzí běs.
K zemi už jen malou chvíli, doplujem snad ještě dnes.
Zachvátí i srdce tví, nedostupný království.

4. Ale hvězdy se pomalu ztrácí, v hlubinách nedá se snít.
Život svůj moři teď splácím a nemám, co toužil jsem mít.
Zachvátí i srdce tví, nedostupný království.

RF: Dál já mířím dál, cíl dávno znám,
spálenou tvář nastavím bohům svým.
Dál já mířím dál, cíl dávno znám,
spálenou tvář bůh si vzal a já sám…

(Kotlár / Krajánek)

1. Prachem věků zaváté, navždy spí.
Město krásné a bohaté a my s ním.
Okamžik jen a nebe bouří…

2. Staříci k ohni usednou, co bude dál?
Ke hvězdám s hrůzou pohlédnou, ohnivý král.
Z nebe se valí na zem zkáza…

RF: V ohni a ve vlnách mizí krásný KRAKATAU,
v peklo se změnil ráj,teď žít je nad zlato!
Za malou chvíli zas bude nový den,
a jenom pár ptáků poletuje nad mořem.

3. Popel zahalí slunce zář i ptačí zpěv.
Pár slůvek napsal kronikář, boží hněv.
Zůstane jen dávná sláva…

RF: V ohni…

Solo: Kytara