(Slepička / Krajánek)

1. Tmavou nocí snad ďábel kráčí,
ke hřbitovu jeho kroky jdou,
duši černou krví nepromáčí,
jeho život je jen špatnou hrou.

2. Svědomí to už dávno ztratil,
tělo ovlád mu satan sám,
mozek jeho strach nezachvátil,
podleh morbidním myšlenkám.

RF: Rakev pomalu otvírá,
dívka tak mladá leží v ní,
naděje jak plamen skomírá,
stane se první obětí.
…NEKROFIL…

3. Potem zalitá tvář je bledá,
myslí si, že právě teď ji má rád,
věčnýho pokoje nikdy jí nedá,
když byla živá tak nechtěl ji znát.

4. Vůbec mu nevadí ztuhlost těla,
za svitu měsíce bude ji mít,
pro chtíč jeho tohle je lahůdka skvělá,
musí si pospíšit než začne mu hnít.

RF: Rakev pomalu otvírá,
dívka tak mladá leží v ní,
naděje jak plamen skomírá,
stala se první obětí.
…NEKROFIL…

(Slepička / Krajánek)

1. Já nikdy velký problémy neměl,
do chvíle než jsem s tebou vyšel ven.
Zaplatit pokutu já fízlovi nechtěl,
to že jsi děvka jo to jsem nevěděl.

2. Už hodně dlouho špatnou náladu mám,
z toho že s tebou musím být,
jak jsem se moh teď bez tebe mít.

3. Tady má každá děvka pasáka v zádech,
polda si myslí, že jsem to právě já.
I když moje kůže nemá barevnej nádech,
vytáhne flusbrok a pak povídá.

4. Už hodně dlouho špatnou náladu mám,
z toho že tady musím stát,
ta tvoje holka měla by mi dát.

RF: Najednou pro mě nejsi víc než tmou,
co ztrácí se když den začíná.
Pokaždý hraješ tu svou hru falešnou,
a tváříš se že jsi nevinná.

5. Kolik takhle končí asi pochybnejch lásek,
přistoupíš k němu a už ho v ruce máš.
Zkušeným pohybem mu povolíš pásek,
zadarmo mu to asi uděláš.

6. Už hodně dlouho špatnou náladu mám,
z toho jak moh jsem takhle žít,
o lásce čistý nechám si jen snít.

RF: Najednou….

Solo kytara:
X: Doma se míhaj hosti,mám z toho po radosti,
každýmu vesele dáváš.
Kalhoty rozepínáš,hlavu do klína schováš,
teď tady kabelkou máváš.

RF: Najednou…

(Slepička / Krajánek)

1. Poslední soud tě čeká,
za chvíli věčným spánkem budeš spát,
smrt se pomalu blíží,
mrazivý pot tě v tváři bude hřát.

2. Vzpomínky se ztrácí,
chceš vědět kolik času ještě máš,
stačila jen chvíle,
na cestu nekonečnou se dáš.

RF: Tisíce hlasů volá tak pojď sem,
za velkou řeku,
kde smrt se stává životem.
Pomalu vcházíš do chladné vody zemřelých,
tvá duše se vznáší,
a všechen křik najednou ztich.

3. Vidíš jak ďábel,
zkouší o tvou duši karty hrát,
divně se šklebí,
a ty se začínáš ho bát.

4. Jediný přání máš,
vrátit se zas rychle zpět,
na bílej pokoj,
zapomenout na ten svět.

RF: Tisíce…

5. Anděl tvůj strážnej,
podává ti teď ruku svou,
jdeš pomalu za ním,
najednou vidíš sebe pod sebou.

6. Tvá duše se vrací,
ty máš už zase v těle cit,
bolest se ztrácí,
začínáš zase žít.

RF: Tisíce…

(Slepička/Slepička)

1. Po kouskách , ty slepoval sis každej den,
Já věřit chtěl, v tví štěstí jen.
Kolikrát jsi snil o tom ve školních třídách,
když nehlídaj, jak utýct ven.

Mě se zdá,že se na svět špatně díváš,
že je to všechno k zbláznění.

2. Jak čas šel, poznals novejch kamarádů,
co všem jen lžou, ničeho nelitujou.
Když to znáš, potom ti jde všechno líp,
pak stačí jít a všechno mít.

Mě se zdá,že se na svět špatně díváš,
že je to všechno k zbláznění.

RF: Pospíchej, dneska nemáš kousek soukromí,
ten kdo ti neodpoví, tomu já za pravdu dám.
Teď už máš všechno, co jsi chtěl kdy mít,
stačí chtít, jo stačí jen chtít.

3. Tak začals krást, bez toho bys už neobstál,
jak to bude dál, jo co bude dál.
Přemýšlej však nad tím, že dřív bylo asi líp,
než na to sám doplatíš.

Mě se zdá…

RF: Pospíchej…

Solo kytara:
RF2: Vzpomínej,co ti táta říkal každej den,
jak rovně stát,jít příkladem.
Teď bys rád měl z toho všeho malej díl,
na to čas jsi měl,dokud si neseděl.

(Slepička / Krajánek)

1. Duše tvá je nespoutaná,
vydej se na cestu nekonečnou.
Vzpomínkou jedinou zakonči snění,
pod maskou nevinnou, tvář má nebezpečnou.

2. Podrazy nálady na tebe hrála,
v jejích snech milostnejch si nebyl ty sám.
Každýmu co potká ráda by dala,
tak hochu zavírej tenhleten krám.

RF: Hadí kůži svlíkala, když přišla k tobě spát.
Na oko jen toužila svou lásku tobě dát.
Zadarmo s nikým nespala a začala hodně pít,
tvoje city zničila, tak nechal si ji být.

Solo kytara:

RF: Hadí…

(Kotlár/Kotlár)

1. Sám po svých cestách bloudím, cíl nehledám.
To po čem já teď toužím, nenacházím.
Bezhlavě křížem krážem, dál a dál,
slunce se v dálce ztrácí, pohasíná.

2. Krev teď v mých žilách proudí, poznamenaná,
osud mi hradby bortí a staví hráz.
Z oblohy hvězda padá, já bych si přál,
zašlápnout svoje stíny, umýt si tvář.

RF: Teď možná právě teď,
úsměvy rozdávej,
sám poznat rád bys chtěl.
Nebeskou bránou projít,
v parku se s ďáblem sejít
a s Evou dítě mít.
…ááá…

3. Máš v hlavě divný brouky, nedaj ti spát,
to co ti do ní tloukli, teď postrádáš.
Vzpomínáš na svý plány a přísaháš,
že na rady svojí mámy, že už teď dáš.

Solo kytara:
RF: Teď,možná…

(Slepička / Krajánek)

1. Z kolika slov naši lásku složit mám,
po kouskách ji sbírám a do vět poskládám.
Jsi jako vítr co mě vlasy rozevlál,
jsi jako studna, z které napít bych se bál.

RF: Lásko, když jsem s tebou, nemám na vybranou,
proč se musím o tvou lásku bát.
Pokaždý to skončí , další deskou nedohranou,
zase tady sám budu stát.

2. Tak jako slunce, já vyšel tolikrát,
a tebe viděl v tom slunci lásko stát.
Tvůj úsměv září jako krásný drahokam,
a ve tvých očích já ztratil bych se sám.

RF: Lásko,…

Solo kytara:
Tak jako hvězdy ty skrýváš svoji tvář,
když ráno přijde, slzy schováš pod polštář.
Často se vracím a smutek v srdci mám,
a roky běží a já vzpomínám.

RF: Lásko,…

(Krajánek,Kotlár / Krajánek)

1. Utíkáš tou tmavou nocí stále sám a sám,
dřív ti nikdo nepomáhal jenom se ti smál.
Tvým životem byla jenom parta ztracená,
teď tu běží s tebou i tvá duše zrazená.

2. Pochopils, že život máš jen jednou jedinkrát,
už si nechceš nikdy více se životem hrát.
V očích strach a v zádech úděs, nevíš kudy dál,
proč s to dělal, když si se dřív injekcí bál, jen bál.

RF: Stojíš nad propastí a na dno nevidíš,
divnej osud měl tvůj život brzy pochopíš.

3. Opouštěl jsi tenhle život jenom v krásnejch snech,
teď ti tvůj dech nestačí na ten dlouhej běh.
Do tmy záře světla řízne rukou tajemnou,
po boku život se smrtí po boku ti jdou, stále jdou.

4. Ujel ti vlak tvého mládí a bezstarostných her,
tak jsi zkusil žít s drogou , seš kaskadér.
Život se ti vzdaluje a k smrti stále blíž ,
co s tím dělat chceš, když máš teprve druhej kříž, druhej kříž.

RF: Stojíš nad…

5. Lásku potkáš z nenadání věčně bys žít chtěl,
tak se teda o svůj život se smrtí per, jen per.

6. Stojíš nad propastí a na dno nevidíš,
divnej osud měl tvůj život brzo pochopíš.
Pro lásku bys skočil i život za ní dal
teď už si pochopil proč se ti každý smál.

Ná ná ná ná ná ná…..
…teď už si pochopil proč se ti každý smál!

(Slepička)